Marcipánovo-meruňkové muffiny

Tentokrát si povíme něco obšírnějšího na úvod.. Muffin je taková americká bábovka pro sobečky. Nechcete-li se o svou porci dělit, muffin je ideální mezistupeň jednohubky a pořádného kusu moučníku. Obyčejně je jeho těsto o něco těžší než bábovkové, protože se do něj přidává mnohem víc dobrot - počítá se totiž s menším objemem při propíkání. Kromě toho jsou muffiny také mnohem přívětivější k rozsáhlému variování.

Stejně jako u bábovky tu platí - když vajec není dost, není jich prostě dost. Samozřejmě se to podepíše na vláčnosti a struktuře moučníku, ale máte-li v lednici poslední vajíčko a v kapse osm korun, pořád je tu možnost mít k nedělnímu kafi něco sladkého. Vždycky musíte počítat hlavně s tím, že čím víc dobrot do těsta naházíte, tím víc jej bude nutné zlehčit buď prdopečem anebo právě bílkovým sněhem. Zároveň s práškem se ale nic nesmí přehánět - obzvláště když používáme náhražky živočišného mléka, které nejsou dostatečně husté a v pečení a vaření se často prozradí jistou vodovou příchutí. Snižujete-li tedy počet vajíček, snažte se držet spíše kořeněných a čokoládových variant a vyvarovat ovoce a ořechů.

Obrovskou nevýhodou i výhodou muffinů jsou jejich formičky. Máte-li speciální plech, nebo alespoň kornoutky odolné žáru, je košíček s těstem tisíckrát jednodušší záležitost než vymazávání otravně tvarované bábovkové formy. Musíte-li se ovšem spoléhat pouze na onu papírovou sukýnku (k sehnání je nejlépe asi v Tescu u domácích potřeb) a jste-li zároveň puntíčkáři ohledně vzhledu, čeká vás takové malé peklo. Předně - kladete-li na plech jen papírové košíčky, vždycky použijte střední, nebo malou velikost a vždycky použijte alespoň dva, jinak se vám z kulatých zázraků v troubě roztečou amorfní alieni. Těsto je totiž na vlněný papír příliš těžké a příprava plechu trvá dlouho - forma zvlhne a povolí. Pokud vám něco říká naivní vánoční somrování košíčkových formiček na vaší babičce, mám pro vás dobrou zprávu - konečně je budete moci doopravdy použít. Většina takových železných košíčků pomůže jako podpora tvarů. Papírové jádro se s těstem časem lehce propadne do jinak menší formy a udrží se tak úzké.

Nemáte-li mixér, museli byste být sakra odhodlaní, aby se vám do tohoto receptu chtělo, ale ze své dvouleté zkušenosti vím, že šlehat metličkou jde taky..

• 2 vajca (+ jakýkoli nezkažený bílek, který vám někdy dříve zbyl)
• 50-75g marcipánu
• 100g cukru (kdykoli se neuvede jakého, mluví se o krystalu) + 1 balíček vanilkového cukru
• 150g tuku na pečení (Stella)
• 250 ml kozího/sojového mléka (nedoporučuji tentokrát obilné - příliš lepí)
• 350g polohrubé mouky (když se někde nepíše jaké, použijte polohrubou)
• hrst sekaných/mletých mandlí
• 1 prdopeč
• 5 menších meruňěk na kousky (polovinu meruňky zbavenou pecky na 4-6 částí)
• péct budeme na 200°C v horkovzdušné troubě, na 175°C při vyhřívání zhora, popř. v plynové troubě na mírný plamen

Bílky oddělíme od žloutků, které dáme do větší mísy. Z bílků a špetky cukru vyšleháme tuhý sníh (viz bábovka). Do mísy se žloutky nadrobíme marcipán, přihodíme mandle a cukry a směs rozmixujeme. Následně přidáme na kousky nakrájený tuk a také ho zamixujeme, až vznikne hladká (ano, až na kousky mandlí), tuhá hmota. Přisypeme mouku, ve které jsme rozmíchali prdopeč. Odložíme už metly a mísíme vařečkou. Nesnažte se uhníst suché těsto dokonale (to by vám vzniklo takové nemastné křehké těsto), jen části jemně spojte.
         

Po lehkém promíchání začneme přilévat mléko. Pokud jste tvořili vlastní sojové, můžete klidně použít ještě vlažné, nemusíte čekat, až úplně vychladne. (Zhruba v této chvíli nejpozději byste měli rozpálit troubu). Postupně tekutinu rozhněteme, až se těsto bude tvářit podobně jako bábovkové (viz bábovka), jen bublin bude podstatně méně. Tentokrát odložíme vařečku a vezmeme si na pomoc stěrku. Na tři části "v-obracíme" do těsta sníh. Na první třetinu můžete být drsnější, jen těsto jemně zvedne, aby se další sníh vmíchával lehčeji. Stěrku vždy vedeme při okraji mísy pod těsto, to pak nadzvedneme a překlopíme na sníh... opakujeme do zblbnutí. Výsledkem by mělo být těsto, ve kterém se jen tak sem tam objeví bílý oříšek sněhu, jinak je hladké, jakoby plné malinkých bublinek; má takový punc tvarohové struktury. Se sněhem už víc nemíchejte! Jinak by vám muffiny splaskly a ztěžkly.

Teď už je na řadě jen kydání.. Dejte si na čas, ale neloudejte se. Rada nad zlato, že? Krátce - důležité je snažit se, aby se těsto nerozpatlalo na strany košíčku, aby se jen rozlilo a utvořilo bochánek - upatláte-li totiž stěny, jednodušeji se naruší jejich tvar a muffin se rozlije. Na meruňky jsme v průběhu nezapomněli - přijdou na řadu nyní. Těsto umisťujeme postupně, zhruba po půlkách, mezi nimiž doprostřed kopečku schováváme kostku meruňky. Je-li to nutné, upatláme hmotu tak, aby meruňka nekoukala.

Že jsou muffiny hotové, poznáme opět stejně jako u bábovky - špejlí.