Musím říct, že za tu jednu čtvrtinu až třetinu svého života jsem posbírala slušnou výstavku nemocí. Od neustávající rýmy přes migrénové bolesti hlavy, drobné alergie na kdeco, vypalování kdečeho, masivní reakci skoro jen na přítomnost vosy, záněty a zápaly až k nekonečné únavě, ze které se vyklubala hypothyreóza. Z toho všeho mě nikdy nic napostihlo tak jako Monča.
Upřímně bych se s radostí vrátila pod děsivé, hučící želené kruhy CT nebo se zas nechala punkově propíchat s nadějí, že mi tyhle dočasné piercingy na nosní chrupavce uleví od věčného přenášení kapesníků. Mononukleóza přišla zničehonic, jak to umí, upoutala mě na postel a ve spojení s proběhnuvším vypalováním dásní kryjících osmičky mě donutila srkat prostředkem jazyka bílé bio-jogurty. Játra jsem poškozená neměla, protože dieta, která nastoupila, mě omezila vlastně jenom ve dvou základních věcech - čokoládě a chlastu. Mastně jsem se stravovala dřív v rozumných mezích a ta trocha zeleniny, kterou člověk musel vynechat, se dala oželet. Nicméně i tak se moje dřívější záliba v mléčných výrobcích posílila, prakticky jsem od té doby na sýrech a jogurtech žila.
Játra se pořád sveřepě držela svého stavu, s nimi se však mohl v houževnatosti poměřovat i vir. Tři čtvrtě roku na "mléčné" dietě a kuřecím mase se nejspíš na nástupu toho nejodpornějšího defektu fungování mého těla podepsaly. Od Monči to byly už skoro dva roky a mně bylo z jídla pořád hůř a hůř, bála jsem se skoro všeho, tím spíš se uchylovala k acidofilním mlékům a probiotickým kulturám pěchovaným do každého druhého kelímku, jen abych ulevila "línému" trávení. Před spaním jsem v koupelně pravidelně cvičila, věčně v noci trpěla a pořád si říkala, že to někdy přejde..
Pokud máte problémy s trávením, enormní reakci na nadýmavou potravu a před česnekem prcháte do krypt, nemusí to být jen tím, že coby upír na odvykačce trpíte nepatřičnou stravou... může zcela jednoduše jít o alergii na mléčnou bílkovinu. Já budu mluvit vždy o kravím, nicméně alergické reakce na ostatní mléka nebudou nejspíš příliš odlišné. A stejně tak - i alergie na laktózu vedle atopických egzémů dovede trápit trávicí trakt.
Uvědomuji si, že jít za doktorem s "takovou prkotinou", jakou pro nás po pár měsíců až let dovede být zvýšená nadýmavost a konstipace, je náročné. Samotné mi trvalo rok a půl, než jsem se ke krevním testům vypravila, a i tak jsem pořád předpokládala, že .. vlastně ani nevím co. Že to návštěvou v ordinaci konečně a samo zmizí. Nicméně má neochvějná jistota, že testy na mléčnou alergii, celiakii a další hrůzná omezení jsou naprosto scestné a zbytečné, narazila na "lehce zvýšená čísla" a doktorův komentář "Vlastně bych o tom ani nemluvil, však jste sotva pozitivní.". Tak jsem se sotva pozitivní odplížila zpátky domů a týden natruc snídala tvaroh, obědvala sýr a večeřela cokoli v mléce. Nemluvě o jogurtové genocidě. Ale trpělivost s otravnými bolestmi a permanentním pocitem nepřitažlivosti mě s odezněním popření, vzteku a smlouvání, plus s nástupem deprese, přešla.
Najednou bylo vstávat jednodušší. Vzdouvající se břich po třech dnech splaskl, už jsem zase byla holčička. Jen jed zůstal všude kolem. Ještě pořád se loučím se zmrzlinou a pořádnou čokoládou, s alžírskou kávou a sušenkami.. ach.. a v noci při zvýšené hladince s nakládaným hermelínem. V restauracích se utěšuji tím, že narozdíl od Garfielda mě pohled na nedostupné lazaně nezabije. Přecházím na sóju, rýži, oves a ostatní binec z obilovin. Jenže nepřipravit si jídlo s sebou do práce už není taková sranda. A vaření a pečení, pro které jsem zahořela před třemi lety, už vlastně tolik taky ne.
Každopádně jsem si konečně uvědomila (smutné, že příznačně až nyní), jak se na alergiky na mléko všude zapomíná. Rozhodla jsem se, že mi chybí zdroj nějaké bezmléčné kuchařky a že mě nebaví věčně mezi recepty sledovat, zda by se daly nějak ošidit. Chci jedno místo, kde budu moci zapomenout, že něco jako kraví mléko otravuje společnost. (Každý druhý kuchař dělá "specialitu" tím, že přidá smetanu. To je přeci k uzoufání.) Chci místo, kde najdu inspiraci pro tvorbu dobrot a zároveň nebudu muset zaplakat. Chci místo kde se dělají pomstychtivé hovězí steaky!
A protože jsem zároveň začínající, náruživá kuchařka a soucítím s každým čerstvým študákem, kterému se zavře mléčný svět a je zároveň vydán napospas samoobslužnému stravování, chtěla bych z tohohle blogu udělat křížence běžné (bezmléčné) kuchařky a "vyprávění" o vaření. Abychom se mohli dobře najíst všichni.
Žádné komentáře:
Okomentovat